Historie Skanzenu Zubrnice

Muzeum vzniklo v letech 1977-1988. Základem celku je dochovaná zástavba vsi, doplněná přenesenými objekty, především z východní části Českého středohoří. Celkem jde o více než 20 objektů. Ves Zubrnice vznikla ve středověku v dramaticky modelované krajině Českého středohoří a od roku 1995 je vesnickou památkovou rezervací. Dominantu vsi tvoří původně gotický kostel sv. Maří Magdaleny, barokně přestavěný v letech 1723-1739. Na zrušeném hřbitově, obklopeném oválem ohradní zdi, vzniká expozice hřbitovních křížů a náhrobků. Vně hřbitovní zdi jsou umístěny dva smírčí kříže a pololidový kříž z Krásného Března. Na návsi před kostelem stojí obecní studna z roku 1695, přenesená ze Střížovic. Nedávná rekonstrukce ji vrátila původní podobu se zvoničkou na střeše. Součástí muzea je též stará zubrnická škola z roku 1863. Zdejší usedlosti charakterizují poměrně velké, štítově orientované domy (vybudované díky prosperujícímu exportu ovoce a chmele po Labi do Německa). Převažují domy zděné, s bohatou pozdně klasicistní výzdobou fasád z 1. poloviny 19. století, ale vyskytují se zde i konstrukce roubené a hrázděné. Domy jsou dvojtraktové, s dvojdílnou nebo trojdílnou obytnou částí (s prostornou síní a kuchyní) a rozsáhlou částí chlévní, často dvojdílnou. V patře bývaly světničky pro spaní a v části podkrovní sušírny chmele s dlouhými větracími otvory ve střeše. Příkladem jsou domy čp. 74 (s vesnickým obchodem) a zejména dům čp. 61 z roku 1808 s roubeným patrem, bohatě vyřezávaným štítem a charakteristickou malou zapuštěnou pavláčkou v patře nad vstupem. V minulosti býval rychtou a největší zubrnickou usedlostí. Jde o hlavní a první zpřístupněný objekt muzea. Dochovalo se zde otopné zařízení teplovzdušné sušárny chmele, na střeše dvě řady dlouhých šterbinových větráků potřebných ještě před zavedením moderních sušáren a otvor ve stropě horní komory k plnění žoků sušeným chmelem. Na druhé straně dvora stojí zděný patrový výměnek. Další stavby usedlosti byly přeneseny odjinud (roubená sýpka z Lukova z počátku 19. století, roubená stodola ze Suletic a kolna na vozy z Řepčic). Vzadu za humny stojí poslední v regionu dochovaná funkční teplovzdušná sušárna na ovoce. V minulosti bývaly v této ovocnářské oblasti stovky sušáren různých vývojových typů. Součástí muzea jsou i hrázděné sýpky ze začátku 19. století, přenesené z Ostrého a Lochočic. Transferem velkého roubeného domu čp. 46 z Loubí, datovaného rokem 1700, byla v letech 2009-2012 zachráněna jedna z nejhodnotnějších lidových staveb oblasti a dnes slouží jako víceúčelové vzdělávací centrum. Při silnici nad muzeem stojí polohrázděná kaple z roku 1753 (se zděným presbytářem z roku 1719) přemístěná ze Žichlic. Muzeu patří i část okolní krajiny, která je postupně rekonstruována do podoby z 1. poloviny 19. století. Na Lučním potoce stávalo přes 20 mlýnů, na pozemcích skanzenu zůstalo pět zbytků těchto staveb. Z nich je již opravený a zpřístupněný unikátní malý mlýn čp. 27 jihovýchodně od vesnice (již na k. ú. Týniště u Zubrnic) z roku 1803 na horní vodu, se starým českým složením a malou expozicí mlynářství. Jeho areál doplňují zděný patrový obytný dům mlynáře z doby před rokem 1864, kamenný most a kamenný kříž z Leštiny. Ze sousedního mlýna Týniště čp. 28 zůstaly jen kamenné základy, na nichž byla postavena dřevěná budova mlýna čp. 159, přeneseného z Homole u Panny, do níž bylo instalováno umělecké složení mlýna z Hamrů u Hlinska. Zde bylo poprvé v České republice přemístěno a zprovozněno tak složité technické zařízení. Na k. ú. Týniště stojí i obnovené nádraží čp. 25 zrušené železniční trati z Velkého Března do Úštěka z roku 1890 (není součástí objektů ve správě NPÚ).